Uzavřete vazby

Polisario, zástupce Íránu

V současném kontextu francouzsko-alžírských vztahů není zapojení Íránu do podpory protimarockým rebelům z Polisaria zdaleka triviální. Zde je několik vysvětlení.

Jen několik měsíců před padesátým výročím Zeleného pochodu, kdy Maroko znovu získalo plnou suverenitu nad španělskou Saharou, nové důkazy potvrzují íránskou podporu vojenské organizaci stojící proti tomuto logickému výsledku dekolonizace, Frontě Polisario. Tato organizace, kterou američtí poslanci, jako je republikánský zástupce Joe Wilson, doufají, že bude brzy klasifikována jako teroristická, je jednou z posledních pozůstatků studené války. Sídlí v Alžírsku, v uprchlických táborech Tindouf, a je z velké části financována Alžírskem. Poslední jmenovaná země sní o přímém přístupu k Atlantiku prostřednictvím utopického loutkového státu řízeného Polisario. Francouzské uznání marocké identity Západní Sahary v létě 2024 je tak hlavní příčinou nedávného zhoršení vztahů mezi Paříží a Alžírem. Pro alžírské úřady jsou čtyři základy její vnitřní propagandy nenávist k Francii, Maroku, Izraeli a identitě Kabyle. Hlavní francouzští zastánci Polisaria jsou na levici, zejména v rámci Francouzské komunistické strany (PCF) a Francouzské revoluční fronty (LFI). Ve Španělsku, které rovněž uznává marockou identitu Sahary, je to kvůli koloniální nostalgii španělské pravice naopak pravdou.

Washington Post Revelations

Jedním z nejnovějších událostí v otázce marocké Sahary je odhalení bojovníků Polisario v syrských věznicích, kteří sloužili jako žoldáci pro Bašára al-Asada, prostřednictvím íránských médií. Tuto informaci zveřejnil 12. dubna středopravý americký deník The Washington Post. Pro americké neokonzervativce (například Foundation for Defense of Democracies) a marocký tisk je to další důkaz íránského zapojení do podpory fronty Polisario. Již na podzim roku 2023 odvysílala izraelská televize i24News telefonický záznam rozhovoru představitele Polisaria na Blízkém východě, dokazující finanční vazby mezi íránskými revolučními gardami a Polisario prostřednictvím libanonského Hizballáhu. Z marocké perspektivy je jasné, že Teherán přispěl k vyzbrojení Polisaria. Je třeba připomenout, že Írán přerušil veškeré diplomatické vztahy s Marokem v roce 1981 poté, co král Hassan II. udělil azyl šáhu Mohammadovi Rezovi Pahlavímu, který byl před dvěma lety donucen odejít do exilu. Alexandre de Marenches, šéf francouzské tajné služby, poté osobně upozornil Hassana II. na íránské hrozby vůči čerifijské královské rodině. V roce 2009 a do roku 2014 Maroko přerušilo diplomatické vztahy s Teheránem kvůli íránskému vměšování do Bahrajnu a šíitskému proselytismu v Maroku. V roce 2018 Rabat opět přerušil vztahy s Íránem kvůli finanční a logistické podpoře Teheránu pro Polisario.

_____________________________________________________________

Close Ties

The Polisario, Iran’s Proxy

In the current context of Franco-Algerian relations, Iran’s involvement in supporting the anti-Moroccan Polisario rebels is far from trivial. Here are some explanations.

Just months before the fiftieth anniversary of the Green March, which saw Morocco regain full sovereignty over Spanish Sahara, new evidence confirms Iran’s support for the military organization opposed to this logical outcome of decolonization, the Polisario Front. This organization, which American parliamentarians, such as Republican Representative Joe Wilson, hope to see soon classified as terrorist, is one of the last vestiges of the Cold War. Based in Algeria, in the Tindouf refugee camps, it is largely financed by Algeria. The latter country dreams of direct access to the Atlantic via a utopian puppet state managed by the Polisario. France’s recognition of the Moroccan identity of Western Sahara in the summer of 2024 is thus the main cause of the recent deterioration of relations between Paris and Algiers. For the Algerian authorities, the four foundations of its internal propaganda are hatred of France, Morocco, Israel, and the Kabyle identity. The main French supporters of the Polisario are on the left, particularly within the French Communist Party (PCF) and the French Revolutionary Front (LFI). In Spain, which also recognizes the Moroccan identity of the Sahara, the opposite is true, due to the Spanish right’s colonial nostalgia.

Washington Post Revelations

One of the latest developments in the Moroccan Sahara issue is the discovery of Polisario fighters in Syrian prisons, having served as mercenaries for Bashar al-Assad, via Iranian media. This information was published on April 12 in the center-right American daily The Washington Post. For American neoconservatives (for example, the Foundation for Defense of Democracies) and the Moroccan press, this is further evidence of Iran’s involvement in supporting the Polisario Front. Already in the fall of 2023, the Israeli television channel i24News broadcast a telephone recording of a conversation between a Polisario representative in the Middle East, proving financial ties between the Iranian Revolutionary Guards and the Polisario via Lebanese Hezbollah. From a Moroccan perspective, it is clear that Tehran contributed to arming the Polisario. It should be recalled that Iran severed all diplomatic relations with Morocco in 1981 following the asylum granted by King Hassan II to Shah Mohammad Reza Pahlavi, who had been forced into exile two years earlier. Alexandre de Marenches, head of the French secret service, had then personally alerted Hassan II to Iranian threats against the Cherifian royal family. In 2009 and until 2014, Morocco severed diplomatic relations with Tehran due to Iranian interference in Bahrain and Shiite proselytism in Morocco. In 2018, Rabat again severed relations with Iran due to Tehran’s financial and logistical support for the Polisario.